To sladké slůvko reforma

Pane Kyselý ano. Nejsou schopni se na něčem konsensuálně domlvit,vždy zatím hrozilo, že to po příštích volbách bude změněno či upraveno a je tu kočkopes. Opravdu to soužití je možné - úlohou státu je nastavit ta pravidla smysluplně a sociálně rozumně. Julínek nasadil poplatky a hned nejtrvrději v Evropě. Porovnání bylo kdysi na Aktuálně.cz. Stejně tak chtěl, aby si konkurovali ppojišťovny ve všem. Hroboň jist si sám sebou napsal tehdy na Aktuélně.cz blog, kdevyhlásil soutěž jaký počet pojištoven je pro tu konkurenci nejlepší - kupodivu dostal takřka jednoznačnou odpověď, že jedna. V tom standardu by opravdu soutěž být takto neměla. Dojde pak jednoznašně k vydělení chudinské pojišťovny s malými možnostmi díky nízké vybrané sumě u ní. ODS spustila divokou privatizaciuž za Rubáše. Ztěžuje to restrukturalizaci ohledně dostupnosti, přičemž jistotou je základní státní síť - s ohledem na ústavní závazek, podle kterého musí stát zajistit každému ochranu zdraví - může to být i soukromé, ale až po té restrukturalizaci a po uvedení v praxi zákana o standardu a nadstandardu. To je důvod nižších platů v soukromých nemocnicích, omezení její péče jen na výnosné obory nebo prostě jen tuneling s krachem. Opravdu je to v tom nastavení pravidel, a vymahatelnosti dodržování těch pravidel. Ten Hroboňův článek už dohledat nejde, Hroboň ze seznamu blogerů na Aktuálně.cz zmizel.

Pane Kyselý, tosoužití soukromého aveřejného (státního) přece možné je. Ve zdravotnictví zjednodušeně takto - veřejné - monopolna standard, soukromé tržní soutěž výhradně v nadstandardu - píšu o pojišťovnách. Vždycky je to zakopané jen a jen v nastavení a v tom, co se sleduje. Je-li to prospěch všech, není to zase až tak složité, jakkoli to obecně složité je kdekoli (školství nebo zdravotnictví). Naopak je možnéto účelně propojit.

Pane Štván, já s vámi souhlasím. Odměňování ve státním a veřejném sektoru by mělo probíhat podle státem vytvořených tabulek i se zhodnocením počtu odpracovaných let. Jak to ale udělat v profesích, kde souběžně existují privátní praxe. Ty budou vždy přes své politické strany tlačit na maximální flexibilitu ve veřejném a státním sektoru. Budou si úzkostlivě hlídat každou, byť domnělou, výhodu státních zařízení. Flexibilní veřejné či státní zařízení ale nemůže konkurovat svými platy privátnímu sektoru. Tato zařízení mohou konkurovat ale svými jistotami a odpovídajícím oceněním dlouholeté práce. Politický tlak a manipulace médií jde ale proti tomuto logickému odlišení.
Soužití privátního na jedné straně, a státního a veřejného sektoru na druhé straně, začíná být velice kontroverzní a již dlouhou dobu zuří lítý boj. Dochází ke vzájemnému vydírání a osočování. Privátní sektor nechce být tak úpně privátní a rád by stále bohatší dotace z veřejných prostředků. Logicky pak peníze schází ve státní a veřejné sféře. Na toto téma sem psala již spousta diskutujících velmi varovné příspěvky.
Takže znova opakuji, že bez silného a sebevědomého státu, jenž by vypracoval jasnou a srozumitelnou kategorizaci jednotlivých pracovních činností i s návazností na odpovídající finanční ohodnocení, se ani po "reformách", které ale skutečnými reformami vůbec nejsou, nikam nedostaneme.

Máte pravdu pan z Dubé. Holt jejím členem nejsem, tak jsem si název ze své blbosti upravil. usmívající se smajlík

Milan Kyselý - pane Kyselý dovoďte svou úvahu stran těch profesí do konce. Některé profese možnost účinného nátlaku mají, jiné ne. Proto je tato revolta i revoltou ostatních profesí.

"Zabejčily s ena kantorech a to ještě tak, že znivelizovaly platy mezi maldými a těmi, co už mají odslouženo své. Což samozřejmě muselo naštvat všechny kantory nad 35 let."

Tohle probíhá v jiných profesích již dávno. Teď to potkalo učitele, lékaře. Nic nového pod sluncem, jen nebýt tak fixován na tu svoji profesi, nebo jen na některé.

Hlavní trend pravice (a ČSSD dnes již také) a médií - FLEXIBILITA. Přeci byste nechtěli platit někoho za zásluhy. Máme přeci všichni stejné žaludky od narození (kupodivu pravicové rovnostářeství naruby), které ale vládnoucí oligarchii vůbec nevadí. Žádné zásluhy se již dnes nepočítají - přijde mladej, ambiciózní, ale ty táhni. Ve jménu nového náboženství flexibility trhu.