Proč se kapitalistické Československo po válce zapojilo do Rudého tábora?
Doplnil bych pana Duchoslava, aniž bych s ním polemizoval.
Obávám se, že s „přičleněním“ Československa k východnímu bloku, vedenému Velikým Stalinem, se nedalo mnoho dělat. Byly tady výrazné faktory vnější. Rozdělení Evropy bylo provedeno již na konferenci v Jaltě. Jakási malá evropská země byla pod rozlišovací schopností USA. V dnešních dnech bylo na ČT mnohokrát diskutováno, zda bylo možné, aby Američani mohli buď změnit nebo překročit dohodnutou demarkační čáru. NEMOHLI!
Uvědomte si prosím, že na počátku května 1945 neměl nikdo tušení, že hlavní problém USA v té době, to jest jak porazit Japonsko, bude vyřešen dvěma výbuchy zcela nové jaderné zbraně. Bylo dohodnuto, že Stalin vyšle nemalý kontingent s cílem pomoci USA s invazí na území Japonska. Očekávaly se značné ztráty. A proto se také počítalo s tím, že za tuto pomoc rozšíří SSSR svoji sféru vlivu také dále na východ.
Takže nás osvobodil Generalissimus a měl tak zajištěno jak rozšíření vlivu ve střední Evropě, tak pohodlný přístup do své okupační zóny – pozdější NDR.
Entuziasmus z osvobození Rudou armádou se propojil s tím, že nás naši předváleční spojenci – Francie a Velká Britanie zradili podpisem Mnichovské smlouvy. To si pamatovali všichni. A nezapomněli to.
Toto vše zapůsobilo na vnitřní politickou situaci v poválečném Československu. A jsem
u faktorů vnitřních. Následoval mezinárodně odsouhlasený odsun sudetských Němců,
poté procesy s kolaboranty a keťasy, znárodnění některých velkých soukromých podniků,
zavedení milionářské daně. Pozemkovou reformou bylo umožněno jít vstříc tuzemskému malorolníkovi.
Válkou poničený Sovětský svaz nám pomohl dodávkami potravin při neúrodě.
Co chcete víc?
Volby v roce 1946 proto dopadly pro KSČ v českých zemích nečekaně dobře.
Je možné dávat Klémovi oprávněně různá hanlivá přízviska, ale svoji roli v únorových dnech roku 1948 zvládnul nad svoje vlastní očekávání. Také díky liknavosti, rozhádanosti a neprofesionalitě svých oponentů. Stačil by jediný hlas ve vládě, leč nestalo se. Nepřidal se ani Jan Masaryk, ani žádný z ministrů za českou sociální demokracii.
V této fázi bych dal k lepšímu drobnou brožuru „Sociální demokracie a KSČ“ z dubna roku 1946. Jako autor je uveden Dr. Radim N. Foustka. Kdo to byl?
Prof. JUDr. Radim Neumann Foustka (1907 – 1960), profesor Vysoké školy politických a hospodářských věd, profesor teorie státu a práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (vedoucí katedry teorie státu a práva).
Za války byl držen v několika koncentračních táborech. Po válce vůdčí síla mozkového trustu soc-dem.
Zmíněná brožura je velmi zajímavá tím, že autor hned na jejím počátku klade (v dubnu v roce 1946 !!) tuto otázku: „Sloučí se sociální demokraté s komunisty?“ Pochopitelně, že to pan profesor razantně odmítl s tím, že tuto otázku šíří „záludní štváči“. Pan profesor se velmi mýlil, za pouhé dva roky už se konala ona politická svatba.
Tím byla moc dělnické třídy, rolníků a pracující inteligence naplněna. Diktaturou proletariátu.
Co se týče oné zajímavé brožury. Slibuji, že přijde den, tedy vhodnější den, kdy celý její obsah přetisknu.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 7580x přečteno
Komentáře
Vážený pane Šebku,
budu Vám zavázán, když mi tu brožurku pošlete na email rezjir@seznam.cz
Předem děkuji.
Se srdečným pozdravem
Jiří Řezník
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Šebku, Československo před válkou, ale i celou dobu po válce patřilo mezi nejrozvinutější ekonomiky. Patřilo tam vždy. Po válce k tomu navíc přibylo mnohem rozvinutější sociální a zdravotní zabezpečení. To vše do roku 1989.
Zda nyní po 20 letech kapitalismu drancujícího tuto zem patříme mezi nejrozvinutější ekonomiky by mohl tvrdit jen největší slepec. Či zaslepenec. A navíc je pryč i to to vše ostatní. O tom, že Československo už dávno neexistuje ani nemluvě.....A navíc těch 20 let se žilo z podstaty vybudované po válce a ten stále zrychlující se sešup dolů je neoddiskutovatelný.
Takže i já Vám Vás názor, Vaši zaslepenost a ideály neberu.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
No, kapitalistické Československo se po válce zapojilo do "Rudého tábora". Za 40 let v tomto táboře vybudovalo vyspělý průmysl, zdravotnictví, školství, sociální systém, atd., atd.
Nebylo třeba války aby se o 40 let později Československo zapojilo zpět do kapitalistického tábora (asi modrého abychom ctili barvy) a výsledky po nějakých 20 letech vidíme dnes - rozpad státu, rozvrácený průmysl, zničené zdravotnictví, školství, sociální systém, bezdomovectví desetitisíců lidí, drancování přírody, atd., atd...
Takže co vlastně chtěl říci ten článek ?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Jenom ztěží lze označit Československo po schválení Benešových znárodňovacích dekretů 28. října 1945 za kapitalistické. A návic třeba dvouletku za nástroj prosazení kapitalismu. K tomu si připočtětě přídělový systém.
A nikoliv v Jaltě, tam už bylo vymalováno, ale ještě předtím v Moskvě v prosinci 1943 na setkání ministrů zahraničních věcí budoucích stálých členů RB OSN byla přijata zásada, kam kročí noha vojáka, toho království. Díky tomu pak nabyly na významu demarkační linie.
Ten Jan Masaryk jasně řekl, že jde s lidem, tedy vlastně, když se rozhodl vstoupit do Gottwaldovy vlády, jasně tím naznačil, co chce lid, aby ho žádní reakční ministři nevyrušovali při budování.
Na toho Foustku se těším.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.