Proč se kapitalistické Československo po válce zapojilo do Rudého tábora?

Doplnil bych pana Duchoslava, aniž bych s ním polemizoval.

Obávám se, že s „přičleněním“ Československa k východnímu bloku, vedenému Velikým Stalinem, se nedalo mnoho dělat. Byly tady výrazné faktory vnější. Rozdělení Evropy bylo provedeno již na konferenci v Jaltě. Jakási malá evropská země byla pod rozlišovací schopností USA. V dnešních dnech bylo na ČT mnohokrát diskutováno, zda bylo možné, aby Američani mohli buď změnit nebo překročit dohodnutou demarkační čáru. NEMOHLI!

Uvědomte si prosím, že na počátku května 1945 neměl nikdo tušení, že hlavní problém USA v té době, to jest jak porazit Japonsko, bude vyřešen dvěma výbuchy zcela nové jaderné zbraně. Bylo dohodnuto, že Stalin vyšle  nemalý kontingent s cílem pomoci USA s invazí na území Japonska. Očekávaly se značné ztráty.  A proto se také  počítalo s tím, že za tuto pomoc rozšíří SSSR svoji sféru vlivu také dále na východ.

Takže nás osvobodil Generalissimus a měl tak zajištěno jak rozšíření vlivu ve střední Evropě, tak pohodlný přístup do své okupační zóny – pozdější NDR.

Entuziasmus z osvobození Rudou armádou se propojil s tím, že nás naši předváleční spojenci – Francie a Velká Britanie zradili podpisem Mnichovské smlouvy. To si pamatovali všichni. A nezapomněli to.

Toto vše zapůsobilo na vnitřní politickou situaci v poválečném Československu. A jsem

u faktorů vnitřních.  Následoval mezinárodně odsouhlasený odsun sudetských Němců,

poté procesy s kolaboranty a keťasy, znárodnění některých velkých soukromých podniků,

zavedení milionářské daně. Pozemkovou reformou bylo umožněno jít vstříc tuzemskému malorolníkovi. 

Válkou poničený Sovětský svaz nám pomohl dodávkami potravin při neúrodě.

Co chcete víc?

Volby v roce 1946 proto dopadly pro KSČ v českých zemích nečekaně dobře.

Je možné dávat Klémovi oprávněně různá hanlivá přízviska, ale svoji roli v únorových dnech roku 1948 zvládnul nad svoje vlastní očekávání. Také díky liknavosti, rozhádanosti a neprofesionalitě svých oponentů. Stačil by jediný hlas ve vládě, leč nestalo se. Nepřidal se ani Jan Masaryk, ani žádný z ministrů za českou sociální demokracii.  

V této fázi bych dal k lepšímu drobnou brožuru „Sociální demokracie a KSČ“ z dubna roku 1946. Jako autor je uveden Dr. Radim N. Foustka. Kdo to byl?

Prof. JUDr. Radim Neumann Foustka (1907 –  1960), profesor Vysoké školy politických a hospodářských věd, profesor teorie státu a práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (vedoucí katedry teorie státu a práva).

Za války byl držen v několika koncentračních táborech. Po válce vůdčí síla mozkového trustu soc-dem.

Zmíněná brožura je velmi zajímavá tím, že autor hned na jejím počátku klade (v dubnu v roce  1946 !!) tuto otázku: „Sloučí se sociální demokraté s komunisty?“ Pochopitelně, že to pan profesor razantně odmítl s tím, že tuto otázku šíří „záludní štváči“. Pan profesor se velmi mýlil, za pouhé dva roky už se konala ona politická svatba.

Tím byla moc dělnické třídy, rolníků a pracující inteligence naplněna. Diktaturou proletariátu.

Co se týče oné zajímavé brožury. Slibuji, že přijde den, tedy vhodnější den, kdy celý její obsah přetisknu.