Proč se kapitalistické Československo po válce zapojilo do Rudého tábora?

obrazek
9.5.2013 08:14
Profesor Radim N. Foustka, vnitřní faktory, vnější faktory,

Doplnil bych pana Duchoslava, aniž bych s ním polemizoval.

Obávám se, že s „přičleněním“ Československa k východnímu bloku, vedenému Velikým Stalinem, se nedalo mnoho dělat. Byly tady výrazné faktory vnější. Rozdělení Evropy bylo provedeno již na konferenci v Jaltě. Jakási malá evropská země byla pod rozlišovací schopností USA. V dnešních dnech bylo na ČT mnohokrát diskutováno, zda bylo možné, aby Američani mohli buď změnit nebo překročit dohodnutou demarkační čáru. NEMOHLI!

 

Uvědomte si prosím, že na počátku května 1945 neměl nikdo tušení, že hlavní problém USA v té době, to jest jak porazit Japonsko, bude vyřešen dvěma výbuchy zcela nové jaderné zbraně. Bylo dohodnuto, že Stalin vyšle  nemalý kontingent s cílem pomoci USA s invazí na území Japonska. Očekávaly se značné ztráty.  A proto se také  počítalo s tím, že za tuto pomoc rozšíří SSSR svoji sféru vlivu také dále na východ.

 

Takže nás osvobodil Generalissimus a měl tak zajištěno jak rozšíření vlivu ve střední Evropě, tak pohodlný přístup do své okupační zóny – pozdější NDR.

 

Entuziasmus z osvobození Rudou armádou se propojil s tím, že nás naši předváleční spojenci – Francie a Velká Britanie zradili podpisem Mnichovské smlouvy. To si pamatovali všichni. A nezapomněli to.

 

Toto vše zapůsobilo na vnitřní politickou situaci v poválečném Československu. A jsem

u faktorů vnitřních.  Následoval mezinárodně odsouhlasený odsun sudetských Němců,

poté procesy s kolaboranty a keťasy, znárodnění některých velkých soukromých podniků,

zavedení milionářské daně. Pozemkovou reformou bylo umožněno jít vstříc tuzemskému malorolníkovi. 

Válkou poničený Sovětský svaz nám pomohl dodávkami potravin při neúrodě.

Co chcete víc?

 

Volby v roce 1946 proto dopadly pro KSČ v českých zemích nečekaně dobře.

Je možné dávat Klémovi oprávněně různá hanlivá přízviska, ale svoji roli v únorových dnech roku 1948 zvládnul nad svoje vlastní očekávání. Také díky liknavosti, rozhádanosti a neprofesionalitě svých oponentů. Stačil by jediný hlas ve vládě, leč nestalo se. Nepřidal se ani Jan Masaryk, ani žádný z ministrů za českou sociální demokracii.  

 

V této fázi bych dal k lepšímu drobnou brožuru „Sociální demokracie a KSČ“ z dubna roku 1946. Jako autor je uveden Dr. Radim N. Foustka. Kdo to byl?

 

Prof. JUDr. Radim Neumann Foustka (1907 –  1960), profesor Vysoké školy politických a hospodářských věd, profesor teorie státu a práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (vedoucí katedry teorie státu a práva).

Za války byl držen v několika koncentračních táborech. Po válce vůdčí síla mozkového trustu soc-dem.

 

Zmíněná brožura je velmi zajímavá tím, že autor hned na jejím počátku klade (v dubnu v roce  1946 !!) tuto otázku: „Sloučí se sociální demokraté s komunisty?“ Pochopitelně, že to pan profesor razantně odmítl s tím, že tuto otázku šíří „záludní štváči“. Pan profesor se velmi mýlil, za pouhé dva roky už se konala ona politická svatba.

Tím byla moc dělnické třídy, rolníků a pracující inteligence naplněna. Diktaturou proletariátu.

 

Co se týče oné zajímavé brožury. Slibuji, že přijde den, tedy vhodnější den, kdy celý její obsah přetisknu.

antoninsebek
1/ Mám rád češtinu. (Proto mě píchne do oka, když je někde napsáno například O mne místo správného o mně). \r\n2/ Rád si vytvářím vlastní názory. A to z faktů, nikoliv z nějakých nápověd.\r\n3/

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek
rezjir10

Vážený pane Šebku, 

budu Vám zavázán, když  mi tu brožurku pošlete na email rezjir@seznam.cz

Předem děkuji. 

 

                                       Se srdečným pozdravem 

 

                                                                      Jiří Řezník 

heriot

Pane Šebku, Československo před válkou, ale i celou dobu po válce patřilo mezi nejrozvinutější ekonomiky. Patřilo tam vždy. Po válce k tomu navíc přibylo mnohem rozvinutější sociální a zdravotní zabezpečení. To vše do roku 1989.

Zda nyní po 20 letech kapitalismu drancujícího tuto zem patříme mezi nejrozvinutější ekonomiky by mohl tvrdit jen největší slepec. Či zaslepenec. A navíc je pryč i to to vše ostatní. O tom, že Československo už dávno neexistuje ani nemluvě.....A navíc  těch 20 let se žilo z podstaty vybudované po válce a ten stále zrychlující se sešup dolů je neoddiskutovatelný.

Takže i já Vám Vás názor, Vaši zaslepenost a ideály  neberu.

antoninsebek

Tak to vezmu z jedné vody načisto:

Kateřina Amiourová - 11.5.2013 14:00.  Zkuste to přečíst ještě jednou, prosím. Tu Jaltu tam najdete

Vladimír Štingl - 9.5.2013 22:41.  Pokud bych tam dal restituce, tak by to byl opravdu pelmel Vašeho střihu

Antonín Moskalík - 9.5.2013 22:02. Zcela správně jste pochopil, že v té brožurce profestora Foustky něco velmi zajímavého (i pro současnost a blízkou budoucnost) je!

Aleš Walter - 9.5.2013 20:33. Za 40 let v táboře kapitalismu předstihly všechny takto orientované evropské země Rudoblokové Československo, které před válkou patřilo mezi 10 nejrozvinutějších ekonomik.  To Vám doufám neušlo. Jinak Vám Váš názor, stesk ani ideály neberu.

 

heriot

No, kapitalistické Československo se po válce zapojilo do "Rudého tábora". Za 40 let v tomto táboře vybudovalo vyspělý průmysl, zdravotnictví, školství, sociální systém, atd., atd.

Nebylo třeba války aby se o 40 let později Československo zapojilo zpět do kapitalistického tábora (asi modrého abychom ctili barvy) a výsledky po nějakých 20 letech vidíme dnes - rozpad státu, rozvrácený průmysl, zničené zdravotnictví, školství, sociální systém, bezdomovectví desetitisíců lidí, drancování přírody, atd., atd...

Takže co vlastně chtěl říci ten článek ?

 

rezjir10

Jenom ztěží lze označit Československo po schválení Benešových znárodňovacích dekretů 28. října 1945 za kapitalistické. A návic třeba dvouletku za nástroj prosazení kapitalismu. K tomu si připočtětě přídělový systém. 

A nikoliv v Jaltě, tam už bylo vymalováno, ale ještě předtím v Moskvě v prosinci 1943 na setkání ministrů zahraničních věcí budoucích stálých členů RB OSN byla přijata zásada, kam kročí noha vojáka, toho království. Díky tomu pak nabyly na významu demarkační linie. 

Ten Jan Masaryk jasně řekl, že jde s lidem, tedy vlastně, když se rozhodl vstoupit do Gottwaldovy vlády, jasně tím naznačil, co chce lid, aby ho žádní reakční ministři nevyrušovali při budování. 

Na toho Foustku se těším.