Případ nahlášeného atentátu na ex-premiéra Babiše, nové souvislosti

   Doporučoval bych, aby si čtenář na tomto mém příběhu všimnul, jak česká policie za toto období od inkriminovaného dne 2.8.2022, kdy došlo k mému nahlášení atentátu na A. Babiše na policii, lehkovážně nakládala s tímto případem, který podle mého názoru nese naprosto jasné znaky trestného činu - šíření poplašné zprávy. Policie podle mě měla konat podle litery zákona, ale ona nekonala. A jak dále píši, oni nekonali dokonce ani poslanci parlamentního výboru pro bezpečnost, kterým jsem celkovou informaci o této kauze poskytnul.  

     Druhou věci, která si na tomto mém příběhu zaslouží pozornost, je, jak odlišně jsou posuzovány různé politicky zabarvené kauzy ze strany české policie, českého státního zastupitelství a české justice všeobecně. Zde bych rád připomenul osud bojovníka za spravedlnost a českého patriota Slávka Popelku, který si na základě jednoho jeho dopisu na generálního ředitele Národního muzea v Praze vysloužil rozsudek 6 měsíců s podmínečným odkladem na 18 měsíců za údajné šíření poplašné zprávy.   

    A co to Slávek tak hrozného provedl? Napsal jen dopis na generálního ředitele Národního muzea PhDr. Lukeše, aby sundali z budovy Muzea ukrajinskou vlajku a nebo že on zná některé extremistické skupiny, které tuto vlajku mohou násilím sundat. Přestože v této formulaci není vyhrožování žádné osobě, přesto tento čin česká justice vyhodnotila jako šíření poplašné zprávy. Takže v případě Slávka Popelky justice zasáhla tvrdě, rychle a nekompromisně, kdy Slávek měl během 3 měsíců již rozsudek na stole; na druhé straně, v případě mně podsunuté zprávy o připraveném atentátu na A. Babiše v Třeboni tam naopak nikdo nebyl obviněn a policie dokázala zamést celý tento případ šikovně pod koberec.

     Pokud si dovolím srovnat, tak ta míra nenávisti, kterou tenkrát častovala ČT a další sdělovací prostředky A. Babiše, byla srovnatelná se intenzitou nenávisti, které byl teď v tomto období vystaven Robert Fico ze strany slovenských sdělovacích prostředků, a musím dodat, že i od některých českých politiků. Tak se mi nyní jeví po zkušenostech se střelbou na Roberta Fica, že jsme možná před těmi skoro dvěma roky nebyli od toho atentátu na A. Babiše zase tak daleko, jak se nám tenkrát mohlo zdát.

     Co je taktéž možno zaznamenat z tohoto mého příběhu, je neskutečná netečnost k záležitosti možného atentátu na A. Babiše u českých poslanců sedících ve výboru pro bezpečnost v Parlamentu.

    Nedávno se tu vychloubal český baron Prášil – premiér Fiala, jak jejich vláda krásně zajišťuje bezpečnost pro české občany. Chtělo mu položit otázku ohledně tohoto zameteného případu falešného atentátu na Andreje Babiše, jak je možné, že tato kauza jen tak zmizela z povrchu zemského.       

Já nyní zopakuji souběh událostí kolem tohoto případu a pak vyvodím svoje závěry.

      Dne 2.8.2022 jsme sbírali s jedním kolegou před Hlavním vlakovým nádražím v Praze podpisy pro prezidentskou kandidaturu paní Aleny Vitáskové, když tu k našemu stánku přistoupil člověk a informoval mě o tom, že před chvílí vyslechl rozhovor dvou osob o tom, že je připraven atentát na tehdejšího premiéra Andreje Babiše v Třeboni. Prý ho tam má snajpr zastřelit z 1. patra nějaké budovy u Jindřichohradecké brány. K tomu mi dotyčný sdělil, že on s touto informací nemůže nic dělat, poněvadž je prý bývalým pracovníkem Vojenské rozvědky, a že ho tu policisté dobře znají, takže s tím mám udělat něco já.

    Po odchodu tohoto člověka jsem nahlédl na program cesty A. Babiše do Jižních Čech a odtud jsem zjistil, že A. Babišovi zbývá do začátku jeho setkání s obyvateli Třeboně cca 40 minut. Využil jsem tedy služebnu České policie na Hlavním vlakovém nádrží v Praze, a tuto informaci jsem tam předal. Cca za hodinu jsem se pak setkal u Hlavního vlakového nádraží s kriminalisty z Odboru extrémismu a terorismu při Krajské policii Praha. Zřejmě podle záznamu z kamer zjistili kriminalisté identitu onoho člověka, co mi dal tuto informaci a mezitím také policie vydala pokyn ke zrušení mítinku A. Babiše s občany v Třeboni.

    Když po několika následujících dnech jsem nikde nenašel článek, který by o vývoji v případu atentátu na A. Babiše informoval, došel jsem k názoru, že jsem se stal obětí podvodu někoho, kdo si přeje, aby se prezidentem stal Petr Pavel.

   Když tedy vyšlo na povrch, že to byla jen prachsprostá provokace proti A. Babišovi, tak jsem očekával, že se za tento hyenistický čin bude muset dotyčný, který mi podsunul onu falešnou zprávu, nějakým způsobem zodpovídat před zákonem. Avšak nikdo mě už od té doby od policie nekontaktoval, s dotyčným nekonfrontoval a v tisku se neobjevil žádný článek, že by původce zprávy o atentátu na A. Babiše v Třeboni byl nějak policií vyslýchán, obviněn, souzen apod. Nastalo také naprosté mlčení ve sdělovacích prostředcích o důvodu pro zrušení setkání tehdejšího premiéra A. Babiše s občany v Třeboni, i když jsem písemně požádal hlavní české televizní kanály (NOVA, PRIMA, ČT a CNN PRIMA NEWS) o zveřejnění mé omluvy A. Babišovi za to, že jsem mu ne se zlým úmyslem překazil jeho setkání s  příznivci v Třeboni.

     Žádná z oslovených televizí, pokud jsem měl možnost toto sledovat, nezveřejnila ani malou zprávičku, jak to s tím nahlášeným atentátem na A. Babiše v Třeboni vlastně bylo. A jak si pamatuji, tak všechny tyto jmenované televize se více či méně tenkrát přiživovaly na nečestné předvolební štvanici proti A. Babišovi.  

    Když se po Novém roce 2023 zopakovala podobná událost, kdy někdo poslal poštou nábojnice ženě Andreje Babiše paní Monice, řekl jsem si, a dost, už nebudu čekat, že policie něco provede s oním podvodníkem, co mi v srpnu 2022 podsunul onu informaci o připravovaném atentátu na A. Babiše v Třeboni, a podal jsem na onoho člověka trestní oznámení. Učinil jsem tak s vědomím, že i já jsem za tuto novou výhružku manželce pana Babiše spoluzodpovědný, že jsem nechal policii z Odboru extrémismu a terorismu z Krajské policie při hl. m. Praha tuto kauzu v poklidu zamést pod koberec.

    Myslel jsem si tenkrát naivně, že na základě tohoto mého nového trestního oznámení mě někdo z Odboru extrémismu a terorismu konečně zavolá k výslechu a sepíše se mnou podrobné informace o oné události. Ale byla to moje chybná úvaha. Opět mě nikdo od policie neoslovil na základě tohoto mého trestního oznámení, a já jsem nakonec zjistil, že vyšetřování této kauzy bylo odloženo na Odboru extrémismu a terorismu při Krajské policii Praha již v krátkém období po mnou nahlášeném falešném atentátu na Babiše.

    Ještě bych se vrátil k informaci od toho dotyčného zvěstovatele této podvodné zprávy o atentátu na A. Babiše, že on prý dříve pracoval u Vojenské rozvědky. Poněvadž tu máme parlamentní výbor pro bezpečnost, jehož náplní práce je taktéž dohled nad českými bezpečnostními agenturami, oslovil jsem oficiálně tento výbor a popsal jsem jim tuto kauzu s atentátem na Andreje  Babiše, a požádal jsem členy tohoto výboru, aby prověřili, zdali nebyly české anebo i zahraniční bezpečnostní služby zapojeny do manipulací s posledními prezidentskými volbami u nás s cílem diskreditovat prezidentského kandidáta A. Babiš apod. Napsal jsem na tento výbor pro bezpečnost první dopis s popisem této kauzy a nikdo mi neodpověděl, napsal jsem druhý dopis, a nikdo mi opět neodpověděl.

    Pak jsem napsal předsedkyni poslanecké sněmovny paní Pekarové – Adamové. Paní Pekarová – Adamová mi v krátkém časovém odstupu odpověděla, že to s předsedou výboru pro bezpečnost – poslancem P. Žáčkem probere.

     Pak se tedy pan poslanec Žáček konečně ozval a sdělil mi, že Vojenskou rozvědku má na starosti výbor pro obranu. Ano, poslal jsem moji žádost na špatný výbor, ale poslanec P. Žáček je jednak předsedou výboru pro bezpečnost, ale je také i členem výboru pro obranu. Nebylo tedy nic jednoduššího, než ten můj dopis přenést z jednoho výboru do druhého. Kdybych býval nezaangažoval do věci předsedkyni poslanecké sněmovny paní Pekarovou – Adamovou, tak bych na odpověď čekal snad do dneška.

    Konečně jsem cca před 3 týdny dostal odpověď z výboru pro obranu, že se věcí budou zabývat. Dlouhá klikatá cesta přes poslance výboru pro bezpečnost k poslancům ve výboru pro obranu se snad tímto skončila. Řeknuli, že to snad trvalo půl roku, než se ta moje žádost dostala z jednoho výboru do toho druhého výboru, tak mi to asi nikdo nebude věřit.

     Na celé této kauze je zarážející, že poslance výboru pro bezpečnost netížila ani otázka bezpečnosti pana A. Babiše, a nebo by se to spíše přiléhavěji dalo vyjádřit - prevence pro zajištění bezpečnosti pana A. Babiše do budoucnosti, a netížilo je ani to, že právě informace o tom, že ten dotyčný podsunovatel falešné zprávy tvrdil, že byl bývalým pracovníkem Vojenské rozvědky. Pokud si správně vzpomínám, tak Petr Pavel byl také kdysi zaměstnancem té samé Vojenské rozvědky, a tímto faktem mohlo dojít k podkopání důvěry občanů o nestrannosti posledních prezidentských voleb v ČR s tím, že do volební kampaně mohly být zapojeny některé bezpečnostní služby, které podobnými akcemi podporovaly kandidaturu P. Pavla. U mě ta důvěra podkopána byla.  

      Logicky vzato, čím více jsem narážel na nechuť jednak policie, tak i státního zastupitelství v této věci jednat, a rovněž tak i na netečnost výboru pro bezpečnost se touto věcí zabývat, tím více jsem získával podezření, že jsem narazil na něco, co hodně smrdí. Teď po pokusu o zavraždění předsedu slovenské vlády R. Fica už nevylučuji ani tu možnost, že ten atentát na premiéra A. Babiše mohl být skutečně připraven, a že jsem tomuto atentátu možná i já svou informací na policii zabránil.

   Asi se mnou každý bude souhlasit, že i když vezmeme alternativu, že to byla jen smyšlená provokace proti A. Babišovi ve snaze mu narušit předvolební kampaň, že nejlepší prevencí proti opakování podobných špinavostí by bylo, kdyby dotyčného šiřitele poplašné zprávy Česká policie exemplárně potrestala tak, jak to "uměla" třeba u Tomáše Čermáka, a samozřejmě, české sdělovací prostředky by o tomto obvinění a případném soudním procesu informovaly pravidelně českou veřejnost. To by snad mělo odrazující účinek pro každého, kdo by měl chuť na opakování podobných kousků. Avšak, jak uvedeno výše, česká policie případ hned v začátku odložila a nevyšetřovala nic, a rovněž tak i sdělovací prostředky se tomuto tématu vyhýbaly jako čert kříži. Jen dodám, že jmenované televize nemohou tvrdit, že o celé této věci nevěděly.  Věděly, moji korespondenci na ně mám stále uchovanou.

Miroslav Kelnar