Po nás potopa

O vítězi z vícekolového jednání rozhodne prý především cena, splnění technických požadavků a míra zapojení českého obranného průmyslu. Po přečtení této informace jsem se podíval do novely zákona o zadávání veřejných zakázek, kde se požaduje hodnocení nejen podle pořizovací ceny, ale i podle nákladů na celý životní cyklus, což bývá u obrněných transportérů obvykle 30 – 50 let používání. Tento hodnotící požadavek prosadila do novely tohoto zákona ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, všichni ministři před ní tuto oblast ignorovali a nechtěli ji řešit. Pokud se neprovede hodnocení nákladů na životní cyklus při výběru dodavatele hrozí riziko, že byť byl koupen např. nejlevnější transportér, jeho náklady na provoz, údržbu, opravy, výcvik apod. mohou být mnohem vyšší než soutěžící transportér s vyšší pořizovací cenou. Podle zákona mají mít jednotlivá ministerstva k problematice nákladů životního cyklu zpracované metodiky.

Takže se vracím k tomu, že největší zbrojní zakázka v historii ČR bude prováděna "ruským" způsobem – tedy levně koupit a pak ať to stojí, kolik to stojí, což u nás bohužel nikdo neví a narazí na to potom už jen uživatel, který bude dlouhodobě utrácet zbytečné peníze daňových poplatníků, nebo pokud na to nebude mít, vozidla vyřadí z provozu a zakonzervuje na mnoho let (příklady z předchozích projektů známe – modernizace tanku, letadla L-159). Říká se přece, že nejsme tak bohatí, abychom kupovali levné věci.

Proč se nedodržuje zákon? Proč se tak spěchá s tak důležitou zakázkou? Proč se nenaučí ministerstvo obrany vybírat výzbroj a techniku i na základě komplexní ekonomické výhodnosti? Jsme snad národ hlupáků. kteří si neumí spočítat, kolik budeme zbytečně utrácet ze státního rozpočtu na základě špatně vybraného bojového vozidla, transportéru, vrtulníku nebo radaru? Nebo se to nepočítá záměrně? Jak by to asi řešila Karla Šlechtová, pokud by nebyla odvolána z funkce ministryně obrany kvůli svému malému psíkovi?