Henry Alfred Kissinger odešel ve věku dožitých 100 let

Kissingerova kniha - ve srovnání s knihou „Covid-19: Velký reset“ (K. Schwab, T. Malleret) - mi připadá velmi zajímavá – což je subjektivním posudkem. Možná se ukáže být i nadčasovou, i když zatížená pohledem Spojených států.

Její 6. kapitola je věnovaná Číně. Nejprve připomíná, že asijské státy jdou vpřed s představou, že se teprve dostanou kpostavení, které si zasluhují. Čína, sjednocená roku 221 BC (před Kristem) se cítila být středem světa, snad i Vesmíru. Pěknou myšlenku obsahuje věta: „Čína dávala po tisíciletí přednost tomu své protivníky okouzlit a zlákat, nikoli porážet je silou zbraní.“

V 19. století bylo obtížné sbližování s evropskými státy, když cizí diplomat měl kleknout a dotknout se čelem země. Čína si nezakládala na vojenské nadřazenosti, nýbrž stála o duševní převahu, o úctu. A to zásluhou čínských výkonů a chování. Politolog vidí tento přístup i ve válce s Indií (1962) a s Vietnamem (1979).

Úspěšní dobyvatelé – Mongolové ve 13. a Mandžuové v 17. století - byli do Číny vtáhnuti natolik, že části jejich území začaly být považovány za tradičně čínské. Prostě Čína trpělivě nechávala ty druhé, aby dospěli k osvojení čínského politického systému. Rozšiřovala se rozpouštěním ciziny.

V novější době Čína odmítala navazovat politické kontakty podle požadavků Západu. Kissinger jasně dehonestuje Západ za to, že volný obchod vyžadoval pro hanebný výrobek – opium. Čína nebyla zvyklá válčit, takže postupně cizincům podlehla. Nadále však si ponechávala sebevědomí vládce, pověřeného nebesy. Myšlenky, obsažené ve dvaceti stranách věnovaných jen Číně, mne přesvědčují, že tento nejstarší stát světa skutečně mívá politiku docela ušlechtilou – právě ve srovnání se Západem.

Ekonomové snad ani neodsuzovali outsourcing – vývoz výroby do cizích, chudších států, jenž strhl USA z postavení ekonomie číslo 1. Ten pomohl Číně dostat se nahoru. Postupy málem připomínají bolševické posouzení kapitalisty a provazu  k jeho oběšení.

Poničení českého průmyslu známe – něco z Německa (chemikálie), ale jinak z Číny. Ovšem důvody byly jiné než u amerického hospodářství. K našemu hospodaření řekl kdysi Američan – u nás bychom nikdy nepustili do vlády teoretické ekonomy.

Dál autor popisuje přístupy Čankajška, Mao Ce-tunga a další. Mao mohl společnost důkladně reformovat; vždyť staleté zvyky vedly k porážce říše Středu. Namísto konfuciánství vyhlašoval neustávající revolučnost. Podle Kissingera nadále platí – buďto zvítězí odkaz Maovy revolučnosti – nebezpečné pro svět, anebo se prosadí klidné odhodlání, dané zocelením, když společnost dokázala přežít Maovy otřesy.

Později se čínská politika přiblížila Spojeným státům, aby lépe odolávala Sovětům. Ale i v době nepřátelství opakovaně Sovětský svaz usiloval, jak pamatujeme, aby ČLR dostala místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN namísto Tchaj-wanu.

Kniha obsahuje mnohem víc myšlenek a postřehů, než jsem zde uvedl. Tento článek totiž zamýšlím spíš jen jako vyrovnávající úvod vůči delší studii s 15 odkazy a 7 obrazy. Zveřejnil ji nekonformní „Matrix Consulting s.r.o. & Gaia Inc.“ dne 12.10.2023: „Prolomení protičínských psychologických operací - případ čtvrtý: jak se rozpadl Kissingerův program otrocké práce v Číně“. Zmiňuje i vliv finančníka Sorose, velké čínské aktivity snad až i ve prospěch ekologie a jiné.

Vložený odkaz zpřístupní internetový článek, ovšem jen na omezenou dobu a jen 20x.

A tak ze 4.700 slov celého staženého článku si dovoluji vložit sem nejvýš jednu sedminu:

Pro pochopení podstaty současných psychologických operací, jejichž cílem je přesvědčit mdlého západního člověka, že Čína je centrem všeho zla, je nutné si projít některá nedoceněná fakta z nedávné historie. Vzhledem k tomu, že v tomto příběhu vztahů mezi USA a Čínou v období po roce 1968 hraje významnou roli bývalý ministr zahraničí sir Henry Kissinger (skutečný rytíř britského impéria), je moudré začít jeho vztahem k Číně. Ačkoli je oslavován jako "osvícený" liberální politik, který pomohl Číně otevřít se Západu po temných dnech Maovy kulturní revoluce rozšířením západních trhů do Číny, pravda je zcela jiná. Kissinger, oddaný zastánce světovlády a kontroly populace, byl ve zvláště důležitém období lidských dějin nástrojem vybraným k prosazení nového uspořádání světových záležitostí.

---

Britové nepochybně považovali Američany za naivní, moralistické a vyhýbající se odpovědnosti za pomoc při zajištění globální rovnováhy. Spor byl vyřešen podle amerických preferencí - podle mého názoru na úkor poválečné bezpečnosti."

---

Poté, co byl svět v roce 1971 vyřazen ze systému zlatých rezerv, rozpoutal se ve stále globalizovanějším světě nový věk "postindustrialismu". Lidstvo dostalo nový typ systému, který předpokládal, že naše podstata i samotná příčina hodnoty spočívají v aktu spotřeby. Alespoň pro občany Západu. Stará myšlenka, že naše přirozenost je tvořivá a že naše bohatství je spojeno s výrobou, byla považována za zastaralou věc minulosti... za přežitek starého špinavého průmyslového věku. V novém operačním systému po roce 1971 nám bylo řečeno, že svět bude nyní rozdělen na výrobce a spotřebitele.

"Výrobci, kteří nemají", budou poskytovat levnou pracovní sílu, na kterou budou spotřebitelé prvního světa stále více spoléhat při vytváření zboží, které si dříve vyráběli sami. Národům "prvního světa" bylo řečeno, že podle nových postindustriálních pravidel deregulace a tržní ekonomiky by měly vyvážet svůj těžký průmysl, obráběcí stroje a další výrobní odvětví do zahraničí, protože přechází na postindustriální spotřebitelské společnosti "bílých límečků". Čím déle tento outsourcing průmyslu trval, tím méně byly západní země schopné uživit své vlastní občany, budovat vlastní infrastrukturu nebo určovat svůj vlastní hospodářský osud.

Místo plnospektrálních ekonomik, které kdysi zaměstnávaly více než 40 % pracovní síly v Severní Americe ve výrobě, vznikla nová závislost na "nakupování levných věcí" a jako rakovina se ujala "ekonomika služeb".
Aby toho nebylo málo, mnoha nově nezávislým národům, které se snažily osvobodit od kolonialismu, bylo řečeno, že se budou muset vzdát svých snů o rozvoji, protože tyto cíle by znemožnily vytvořit vzorec stratifikované společnosti výrobce-spotřebitele. Vůdcům, kteří by se tomuto nařízení vzepřeli, by hrozilo zavraždění nebo svržení CIA. Pro vůdce, kteří by se novým pravidlům přizpůsobili, by se brzy stali pány nového věku "ekonomických zabijáků".

 Čína a Západ: Čína a Čína: skutečný příběh

V době, kdy Deng Xiaoping v roce 1978 oznámil "otevření" Číny, měl Kissinger již za sebou změnu ekonomického paradigmatu z roku 1971, umělou "ropnou šokovou terapii" z roku 1973[1] a byl autorem své nechvalně proslulé zprávy NSSM 200 z roku 1974, která změnila zahraniční politiku USA z prorozvojové orientace na novou politiku depopulace zaměřenou na chudé národy globálního Jihu podle logiky, že zdroje pod jejich půdou jsou zákonným vlastnictvím USA.[2] Kissinger a houfy agentů Trilaterální komise/CFR, jimž byl zavázán, se na Čínu nikdy nedívali jako na skutečného spojence, ale pouze jako na zónu s dostatkem levné pracovní síly, která bude v rámci jejich nového dystopického světového řádu výrobců a spotřebitelů zásobovat levným zbožím nyní postindustriální Západ.

 Věřil, že Čína (tehdy ještě z velké části chudá země "třetího světa") je natolik zoufalá, že po letech traumat vyvolaných kulturní revolucí přijme peníze a krátkodobou spásu. Podle Kissingerovy logiky by Čína dostala jen tolik peněz, aby si udržela statickou existenci, ale nikdy by nebyla schopna postavit se na vlastní nohy. Kissinger nevěděl, že čínští představitelé pod vedením Čou En-laje a jeho žáka Deng Xiaoping měli mnohem dlouhodobější strategickou perspektivu, než si jejich západní partneři představovali. Zatímco Čína získávala tolik potřebné příjmy ze zahraničního exportu, začala pomalu vytvářet základy pro skutečnou renesanci, která by byla umožněna pozvolným osvojováním dovedností, skokovým zaváděním technologií a získáváním výrobních prostředků, jejichž průkopníkem byl kdysi Západ. Čou En-laj tento vizionářský program poprvé vyhlásil již v roce 1963 v rámci svého mandátu čtyř modernizací (průmyslová, zemědělská, národní obrana a věda a technika) a poté tento program zopakoval v lednu 1976 několik týdnů před svou smrtí.[3]

---

Dvě protichůdné cesty k zelené budoucnosti

 Toto je jediná platná zelená politika, protože Čína ozeleňuje pouště, zvyšuje dostatek potravin a zároveň zbavuje lidi chudoby. Opačné monstrum, které se vydává za "zelené" a které prosazují správci "Světového ekonomického fóra" jako Mark Carney nebo Klaus Schwab, pouze prosazuje program depopulace za tenkou zástěrkou záchrany přírody.

---

Údaje NASA Earth Observatory prokázaly, že byl nárůst globální biomasy způsoben především rozsáhlými vodohospodářskými a rozvojovými projekty vedenými Čínou a Indií (viz barevný obrázek).

PROLOMENÍ PROTIČÍNSKÝCH PSYCHOLOGICKÝCH OPERACÍ - PŘÍPAD ČTVRTÝ: JAK SE ROZPADL KISSINGERŮV PROGRAM OTROCKÉ PRÁCE V ČÍNĚ - Chvátal Jaroslav

— blog —