Civilizace v propůjčeném čase

     Chovají se tak, jako kdyby na planetě Zemi vládli lidé. Ve skutečnosti jsme jen smítko na jejím povrchu, které může svými olbřímými silami sfouknout jako prudký závan větru plamen svíčky. Asi se málokterý z nich dívá na proslulé britské a americké přírodovědné dokumenty pojednávající o destrukčních schopnostech naší modré kuličky. Vždyť by stačilo, aby se některá z větších aktivních sopek pořádně „upšoukla“, a naše vyspělá civilizace se z toho pokálí.

A že se to v nejbližší budoucnosti stane, je vysoce pravděpodobné. Řada velkých vulkánů má dle názoru předních vulkanologů „nabito a odjištěno“. (Například Katla na Islandu.)

Svým způsobem by bylo ideální, aby k té erupci, musí-li se to jednou stát, došlo co nejdříve. Dříve, než budou naprosto zbytečně vyhozeny bilióny dolarů na opatření směřující ke snížení produkce kysličníku uhličitého, protože jakákoli pořádně rozzlobená sopečka ho spolu s prachem a jedovatými sopečnými plyny může do ovzduší vypustit minimálně stokrát víc, než bylo na úkor obyvatel Evropy ušetřeno.

Násilně omezovat produkci CO2 tedy nedává žádný smysl. Navíc bylo vědecky prokázáno, že při jeho výrazně vyšším podílu ve vzduchu rostliny tvoří více biologické hmoty a jsou rovněž odolnější proti suchu. Pro lidstvo je případné oteplování podstatně příznivější, než by byl například rychlý návrat doby ledové.

Uvědomíme-li si k tomu ještě dosud nedostatečně prozkoumaný vliv slunečních cyklů na zemské klima musíme dojít jenom k jedinému rozumnému závěru: Snažme se usilovně udržet Zemi co nečistší a ostatním změnám, s nimiž se silou nemůžeme poměřovat, se snažme s co nejmenšími náklady přizpůsobit!

Václav Husák